Moje stranky o kaprarine

Články

Montáže, montáže, tam se všechno ukáže


Obr.1
      Donedávna jsem se domníval, že o koncových udicích pro lov kaprů toho bylo napsáno již tolik, že další pojednání na toto téma by bylo jen mrháním času. V poslední době jsem však na internetovém diskusním fóru MRKu o kaprařině ale i na moji domovskou e-mailovou adresu obdržel tolik dotazů na téma návazce, háčky, jejich vázání a celková úprava koncové udice, že jsem na ně prakticky nestíhal odpovídat. Mnohé otázky se často opakovaly a tak abych předešel několikanásobným odpovědím, pokusím se vše shrnout do tohoto článku.

Montáže, montáže, tam se všechno ukáže

13.12.2002 - Michal Kučera


Obr.1
      Donedávna jsem se domníval, že o koncových udicích pro lov kaprů toho bylo napsáno již tolik, že další pojednání na toto téma by bylo jen mrháním času. V poslední době jsem však na internetovém diskusním fóru MRKu o kaprařině ale i na moji domovskou e-mailovou adresu obdržel tolik dotazů na téma návazce, háčky, jejich vázání a celková úprava koncové udice, že jsem na ně prakticky nestíhal odpovídat. Mnohé otázky se často opakovaly a tak abych předešel několikanásobným odpovědím, pokusím se vše shrnout do tohoto článku.

KONCOVÁ UDICE neboli MONTÁŽ
      V této části se zaměřím na součást udice, která sahá od návazcového obratlíku směrem nahoru – tj. zátěž, její uchycení, různé trubičky proti zamotání, šoková šňůra atd. Existují desítky možná i stovky různých úprav koncových udic, ale podle mě jsou důležité a podstatné tyto předpoklady – udice musí odolat silám vznikajícím při náhozu, nesmí se zamotávat, měla by být nenápadná, podporovat zachycení háčku v kapří tlamě, v určitých případech poskytovat co nejrychlejší signalizaci záběru a v neposlední řadě musí umožnit kaprovi zbavit se zátěže, jestliže dojde k přetržení vlasce.
      Ač tato definice vypadá velmi složitě, v praxi těmto podmínkám vyhovují mnohé jednoduché udice. Nejzákladnějším požadavkem je přestát bez úhony síly vznikající při náhozu. Zvlášť při nasazení tenčích vlasců je nutné mezi kmenový vlasec a návazec vložit 4 – 6m šokové šňůry. Obvykle bývá ze silnějšího vlasce 0,35 – 0,45mm nebo pletené šňůry nosnosti 15-25kg. Tam, kde je nebezpečí prodření konce udice o podvodní překážky, může být délka její délka i 10 – 20m. Hlavním požadavkem na šňůru nebude v této chvíli nosnost, ale odolnost proti oděru, takže si vyhlídněte některé výrobky, které v tom vynikají (QuickSilver, Hemingwey, Thermic Braid).

Obr.2
      Existuje několik různých principů jak předcházet zamotávání udice. První z nich je použití trubičky proti zamotání nebo šňůrky s olověným jádrem (Score nebo Leadcore) v délce alespoň o 5cm větší než je délka návazce. Funguje to celkem spolehlivě, ale rozhodně ne stoprocentně. Pokud totiž přitom použijete průběžné olůvko, může se návazec díky odporu nástrahy vysunout za letu o několik cm z trubičky a zachytit se na kmenovém vlasci. Řešení : návazec fixovat v zátěži - obvykle se obratlík vtahuje do silikonové hadičky na spodku zátěže nebo závěsného klipu (foto č.1). Zejména pletené návazce se však mohou, zvlášť při nekoordinovaném náhozu, omotat i kolem trubičky nebo zátěže. Řešení : ztužit horní část návazce vterřinovým lepidlem, případně jej zkrátit nebo vyměnit za monofil (klasický vlasec) a každopádně pilovat techniku hodu. Možná pak sami zjistíte, že při správném provedení hodu nebudete potřebovat ani trubičku ani jiné opatření proti zamotání.
      Druhou možností jak předejít zamotání je použití některé speciální montáže. Tady se nabízí zejména helikoptérová úprava (foto č.2), při níž návazec rotuje dokola kolem zátěže. Tento princip však funguje jen při velmi silném náhozu (aby vůbec došlo k rotaci). Z tohoto ale i dalších důvodů má tato montáž omezené použití a proto jí využívám jen zřídka. Ve většině případů si vystačím s bočním olůvkem zavěšeným na klipu, v travinách, při vyvážení nebo poblíž překážek dávám přednost zátěžím, jimiž vlasec probíhá středem (in line). Co se týče tvaru zátěží, je nutno poznamenat, že aerodynamické tvary mají lepší letové vlastnosti a méně se zamotávají, zavalitější typy svojí soustřednou vahou mohou lépe působit při zabodávání háčku do kapří tlamy. Pro úplnost, z 90% používám hruškovitá olůvka, pro vyvážení nebo na svahy zploštělé tvary, do hlubších nánosů typ Trilob (pomaleji ve vodě klesá) a pro daleké nahazování protáhlou kapku. Moderní kulatá olůvka (Ball bomb) prakticky nepoužívám a mám je ve výzbroji na ozdobu namísto vánočních koulí.

Obr.3
      Další ochranou proti zamotání je použití PVA přívěsu (foto č.3). Přívěs upevněný k háčku pomůže za letu narovnat návazec, který by se pak neměl zamotávat. Velkou výhodou tohoto uspořádání je aplikace návnady v těsnosti vaší nástrahy, nevýhodou kratší dohoz (vzhledem k většímu odporu ve vzduchu) a nutnost použít suchou návnadu (vzhledem k rozpustnosti PVA). Kromě těchto třech existují ještě další postupy, které však jsou ještě více komplikované a proto se tu o nich nebudu zmiňovat.
       Nenápadnost koncové udice docílíme nejlépe tím, že použijeme co nejjednodušší montáž s co nejmenším obsahem plastových dílů. Zvlášť v čirých vodách je dobré přizpůsobit barvu trubiček, zátěže a dalších součástí udice barvě dna – světlá na světlé dno, tmavá (černá) do nánosů. Viděl jsem v obchodech s rybařinou tak šílené plastové výrobky, až jsem došel k závěru, že zřejmě fungují na opačném principu. Pokud jsem správně pochopil jejich filosofii, mají za úkol kapra pobavit, rozesmát a přivést do stavu naprosté extáze, kdy spolkne nástrahu i se zátěží a sám se pojede ke břehu přihlásit o vytažení. Samozřejmě, nezkušeným rybám taková „opičárna“ nemusí vadit. Na druhou stranu jsem mnohokrát pozoroval menší i velké kapry, jak vyzobali veškerou návnadu kolem mé nástrahy. Ta zůstala úplně netknutá, i když jsem měl udici relativně dobře zamaskovanou. Tato zkušenost mě poučila natolik, že dnes velmi dbám na to, aby má udice byla co nejnenápadnější, nic se nevznášelo nade dnem a podobně.
       Dalším požadavkem na koncovou udici je podpořit zabodnutí háčku. Dnešní trend – co nejtěžší pevné olůvko a krátký návazec – ani zdaleka není takovým všelékem, za jaký je považován. Nezkušená ryba může v úleku prchat tak zběsile, že se de facto zasekne sama, ale co ryba, která už párkrát na háčku byla … ??! Pokud nezpanikaří, háček bude mít jen lehce zabodnutý (v tomto případě vám nepomůže ani 1/2kg zátěž) a váš domnělý trumf může naopak využít ve svůj prospěch. Poslouží jí jako pevný bod (a krátký návazec jako páka), díky němuž pro ní nebude velký problém zbavit se háčku. Vtip je v tom, že těžké pevné olovo znemožní indikaci záběru – vůbec nemáte tušení, že se něco na vaší udici děje. Čím dále chytáte od břehu, tím víc tato schválnost pracuje proti vám. Aby jste si udělali představu, jeden malý příklad. Chytal jsem na nějakých 180 metrů s pevným 110g olůvkem. Nástrahu jsem vyvezl zhruba pět metrů před a deset stranou od bójky. Vlasec jsem silně vyšponoval, nasadil swingery a hlásič nastavil na největší citlivost. Kolem poledne se ozvalo jedno krátké pípnutí. Na nic jsem nečekal, přiskočil k prutu a za stálého navíjení zasekl. Nevěřícně jsem zíral, jak v témž okamžiku H bójka poskakuje a dokola se protáčí. Onen šestnáctikilový kapr tedy dokázal ujet víc než 10 metrů, než se ozval hlásič a mohl jsem zaseknout. Velmi působivá vzpomínka. Dnes jsem naprosto přesvědčen, že jde o běžný jev – kapr přijme nástrahu, háček má lehce zabodnutý a zbaví se ho dřív než to vůbec zpozorujete, popř. i proto, že nereagujete na jednotlivá pípnutí. Kdybych tenkrát nezasekl, zřejmě bych toho krásného šupináče nikdy nespatřil.
       Jak z toho kruhu ven ? Snažím se všude kde to jde používat takovou montáž, která umožní rychlou signalizaci záběru. Zvlášť poblíž překážek může být tento předpoklad rozhodující. Jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout, je postaven na průběžné montáži. Pokud ryba bude cestovat se zabodnutým háčkem v tlamě, měla by průběžná montáž umožnit rychlou signalizaci. Olůvko ale nesmí být příliš lehké, aby zůstalo ležet na místě (maximálně se lehce nadzvedlo) a vlasec nebo trubička jím mohly procházet. Pokud však z nějakých důvodů potřebujete použít pevné olovo, stojí za úvahu skutečnost, že těžší olůvko sice podporuje hlubší zaseknutí háčku, lehčím olůvkem zase kapr snadněji pohne a spíš tak dojde k signalizaci záběru. Nutností jsou také správně seřízené hlásiče a swingery, to už bych ale odbočoval jinam. Proto přejdu k poslednímu požadavku na koncovou udici, a to umožnit rybě zbavit se zátěže, pokud dojde k přetržení vlasce. Řešení je jednoduché – zátěž musí být vždy fixována pouze tak, aby mohla sklouznout po vlasci nebo ze závěsného klipu dolů. Ohleduplnost k rybám by měla být na prvním místě vašich úvah o koncových udicích.

prevzato z www.mrk.cz

Žádné komentáře