Moje stranky o kaprarine

Články

Sportovní lov kaprů II

  Každý úspěšný lovec kaprů dobře ví, že k ulovení vysněné ryby nestačí jen kdesi rozbalit náčiní, navléknout nástrahu a nahodit udice. Některé činnosti, které tomu předcházejí, jsou totiž mnohdy důležitější než samotný lov. Zvolit správně lokalitu, pokusit se objevit známky přítomnosti kaprů nebo alespoň najít příhodné místo, kde by mohli vyhledávat potravu. Věc mnoha rybáři přehlížená, ale podle mě zcela zásadní a rozhodující. Věhlasný britský specialista Andy Little o tom říká: "Je vždy lepší strávit 90% času hledáním ryb a 10% jejich chytáním, než naopak". Nikdy nikdo neřekl nic pravdivějšího.

Sportovní lov kaprů II

11.2.2002 - Michal Kučera, Rick Mommers

      Každý úspěšný lovec kaprů dobře ví, že k ulovení vysněné ryby nestačí jen kdesi rozbalit náčiní, navléknout nástrahu a nahodit udice. Některé činnosti, které tomu předcházejí, jsou totiž mnohdy důležitější než samotný lov. Zvolit správně lokalitu, pokusit se objevit známky přítomnosti kaprů nebo alespoň najít příhodné místo, kde by mohli vyhledávat potravu. Věc mnoha rybáři přehlížená, ale podle mě zcela zásadní a rozhodující. Věhlasný britský specialista Andy Little o tom říká: "Je vždy lepší strávit 90% času hledáním ryb a 10% jejich chytáním, než naopak". Nikdy nikdo neřekl nic pravdivějšího.

Michal Kučera a Rick Mommers

M.K.: Promyšlený výběr vhodné lokality je prvním důležitým krokem k úspěchu. Zvlášť v brzkém jaru může být volba typu revíru rozhodující. Menší mělké nížinné vody se totiž daleko rychleji prohřívají než velká hlubší jezera, pískovny nebo řeky. Dříve se tu probouzejí drobní živočichové, rozbíhá se potravní řetězec a ryby se stávají aktivními. Na rozlehlých a celkově hlubších lokalitách vše trvá mnohem déle, ani za týden teplého počasí se tu voda nedokáže prohřát natolik, aby kapři začali intenzivněji shánět potravu. Když jsme loni zjara hledali v Maďarsku vhodný revír, zúžil jsem výběr na mělčí vody s rozlohou do 30ha. To se ukázalo jako dobrá volba, neboť na obou lokalitách, které jsme během 4 dnů navštívili, byli kapři velmi aktivní. Ve stejnou dobu maďarské vody navštívilo také několik mých kolegů, kteří v očekávání trofejních ryb dali přednost velkým a relativně hlubokým štěrkovnám. Jejich SMS zprávy "Jsme uz osmy den bez zaberu" nebo "Balime, za 5 dni jsme nevideli ani supinu" byly víc než vypovídající. V parném létě to ale může být naopak. Velké otevřené plochy přístupné větrům umožňují lepší okysličování vody a skýtají tak větší šanci na záběr, stejně jako proudná místa na řekách (např. pod jezy). V pozdním podzimu záleží na okolnostech. Delší chladná období daleko méně ovlivňují velké hlubší vody, příchozí teplá vlna se naopak může výrazněji projevit v mělčích členitých revírech. Při výběru lokality se ale neřídím jen těmito sezónními vlivy. Vždy bych si měl nejprve zodpovědět otázku, zda si jdu k vodě především zachytat, nebo jsem ochoten vytrvat i delší dobu bez záběru s nadějí na úlovek trofejní ryby.
R.M.: Většinou jdu k vodě s tím, že chci mít záběr a podle toho si vybírám lokalitu. Pro kratší vycházky radši zvolím plavanou nebo alespoň lehčí náčiní pro lov na blízko. Tím pádem automaticky omezuji volbu lokality. Pro tento lov volím obvykle menší vodu s dostatečnou hloubkou pod nohama. Když mám více času, rozhoduji se podle osádky revíru. S plnou výbavou už si nesednu na revír, kde šance na ulovení velké ryby jsou mizivé.
M.K.: Zvlášť na začátku sezóny alespoň jednou navštívím nějaký lehčí dobře zarybněný revír, abych si do sytosti zachytal a nabral energii. Z té pak čerpám po zbytek roku, kdy prolovuji těžší vody a úlovky už nebývají tak hojné. Zatímco na lehčích hojně osazených vodách mi k úspěchu mnohdy postačí dobrá návnada a trocha úvahy nad lovným místem, na těžších tj. silně prochytávaných standardně osazených vodách je zapotřebí tvrdé práce a mnoho přemýšlení, zejména při vyhledávání místa.
R.M.: Na jakékoliv vodě je výběr místa lovu nejdůležitější záležitostí celého lovu. Ryba za tebou těžko přijde, ty musíš za ní. Pokud revír neznám, zkusím o něm předem zjistit co nejvíce. Hlavně při zahraničních výpravách to může ušetřit mnoho času a experimentování. V dnešní době je k dispozici tolik informací, že se vždy něco najde. V případě tuzemského revíru se tam snažím občas dostat, abych si jej prohlídl a optal se. Vidět nový revír při různých okolnostech může výrazně pomoci při výběru lovného místa. Často tím trávím víc času než samotným lovem. Např. v Holandsku nachodím mnoho kilometrů poděl říčky nebo kanálu, dokud nenajdu známky výskytu kapra. Může to být kalný mrak ve vodě, ocas na hladině nebo hřbet mezi lekníny. Samotný lov na jednom místě pak netrvá většinou víc než 10 minut. Buď nic, nezájem, nebo kapr skončí během chvilky v podběráku. Je to lov v širším slova smyslu.
      Při delší výpravě na větší vodu, jako jsou štěrkovny nebo udolní nádrže, zvolím místo podle větru a očekávané hloubky. Krmná místa na takové vodě najdu s pomocí speciálního splávku nebo s echolotem. Pro zjednodušení vyhledávání si předem určím některá kritéria. Například na podzim preferuji místa okolo 3 metrů hloubky, ale blízko by měla být větší hloubka a pokud možno i mělčina. V létě pak místa do půl druhého metru a v blízkosti alespoň třímetrová hloubka. Takovou sestavu se pokouším najít echolotem. Potom kroužím delší dobu okolo, abych si dokázal udělat představu o oblíbené trase kaprů. I na 300 metrovou vzdálenost musí být lovné místo určeno na decimetry přesně. Myslím, že to je základ, bez něj si nemůžeš být jist, co děláš a proč to jde či nejde.
M.K.: Při výběru lovného místa nelze spoléhat na štěstí. Nedoporučuji se spoléhat ani na to, že vám někdo, byť v dobré víře, prozradí místo, kde si před nějakou dobou dobře zachytal. Podle mých zkušeností často platí, že loňská úspěšná místa rok na to naprosto propadají, že jarní "tutovky" nepřinášejí úspěch na podzim a to co bylo před týdnem dnes může být úplně jinak. Vždy když jsem místo vybíral pouze na základě předchozích úspěchů, vyhořel jsem. Dokonce i tehdy, pokud vše vypadalo stejně jako tenkrát - období, počasí, stav a teplota vody, fáze měsíce atd. Prostě nic! Už jsem se z toho dávno poučil a proto i na revíru, který dobře znám, vybírám lovné místo až po příjezdu k vodě na základě pozorování a zvážení všech okolností. Všímám si takových věcí, jako je pohyb ryb na hladině, směr větru, ruch v jednotlivých oblastech revíru a samozřejmě také "hustoty" rozložení rybářů. Snažím se vytipovat oblasti, kde mají kapři dostatek potravy, klidu a kyslíku. Poté nastává čas pro mapování dna, což jde nejrychleji pomocí echolotu. Zaměřím se na zlomy dna, zatopené překážky, písečné lavice, štěrková pole, pásy rostlin atd. Někdy se ale může stát, že neobjevíte nic než monotónní dno bez jakýchkoli znaků. Chytal jsem jednou v Polsku na velkém jezeře, kde kromě příbřežních zón nebylo nic, co by narušovalo jednotvárnost dna. V takových chvílích je jedinou šancí rozmístit udice do různých hloubek a vzdáleností a pokusit se tímto způsobem objevit zónu, kterou kapři právě preferují.
R.M.: Spousta rybářů ale echolot nemá, někde je i zákaz jeho použití. V tom případě je jedinou pomocí značkovací splávek a těžké průběžné olovo. Je to časově náročné a preciznost a vyhodnocení je velmi závislé na zkušenosti, ale určitě se to vyplatí. Prohazujete slibný usek a každých pár metrů změříte hloubku. V praxi to vypadá tak, že nahodím požadovaným směrem a přitáhnu plovák k olovu. Potom mezi prsty popouštím po 30 - 50cm vlasec, dokud se nevynoří plovák. Vypočtu hloubku, přitáhnu celou montáž o pár metrů blíž a opakují celý postup. Doporučuji vzít si k tomu papír a vše si znamenat. Pokud se mi podaří objevit správné místo, nechám tam značkovací splávek jako bójku. Po nakrmení a nahození udic stáhnu plovák k olovu. Nikdo tak neví kde krmím a ryby se do toho nemohou zamotat. Abych neprovokoval porybné, sestřihnu monofil u břehu a smotám konec na klacek. Takhle nemám tři pruty na stojanu a předejdu tak zbytečným diskusím.
M.K.: V každém případě doporučuji být mobilní a nebát se změnit stanoviště ve chvíli, kdy jste např. při pozorování hladiny objevili známky výskytu kaprů. Mnoho rybářů spoléhá na magické schopnosti boilie, že jim samo o sobě z dáli přivábí kapry. Nebudu nikomu vyvracet jeho přesvědčení, ale já raději 2x za den změním stanoviště (samozřejmě na základě vyhodnocení všech okolností), než abych 14 dní seděl na jednom místě a vše nasvědčovalo tomu, že ryby jsou na druhém konci jezera.
R.M.: Máš pravdu, kdo je připravený a ochotný stěhovat se za rybami, chytne mnohokrát více než ten kdo vysedává. Samozřejmě, není pokaždé svátek, ale oproti rybářům, kteří nevymění místo ani za nic, budete vždy ve výhodě. Připomíná mi to jednou příhodu z Francie, kde na jednom jezeře kromě jedné zóny byly velmi problematické podmínky k bivakování. Na rozdíl od mých kolegů jsem pohrdl komfortem a podle směru větru jsem se téměř denně stěhoval z místa na místo. Tato taktika se mi vyplatila, neboť jsem za 14 dní nezůstal ani den bez záběru. Rybáři, kteří zůstali v tom komfortním úseku si během těch dvou týdnů zachytali jen 3 dny - pouze tolikrát jim šel vítr na břeh, který díky své pohodlnosti nehodlali za nic na světě opustit.

 

Autor: Michal Kučera, Rick Mommers

prevzato z www.mrk.cz

Žádné komentáře